„Štve mě, že neumím plakat, když to potřebuju. Cítím se kvůli tomu pořád pod tlakem a jsem často nepříjemná na děti a manžela. Netuším odkud se to bere a co s tím. Připadám si jak megera.“
Popisujeme s klientkou problém a poklepáváme přitom na meridiánové body. Takto snížíme intenzitu emocí a dostaneme se blíže k podvědomí. Pak hledáme, kde vzniklo podvědomé přesvědčení, že plakat není vhodné či bezpečné.
„Vím, že jsem v dětství chodila plakat na záchod nebo někde do ústraní.“
„Proč, Zuzko? Proč jste se s pláčem takto schovávala?“
„No, než jsem propukla v pláč, vždycky jsem se tak jakoby nafoukla a děda s tetou mi kvůli tomu říkali paní Balónková.“
„Najděte prosím situaci, kdy se přesně toto dělo.“
„Vidím, jak se mi chce plakat a teta se mi směje.“
„Kolik Vám tam asi tak je?“
„Pět nebo šest.“
„Dobře. Jak se u toho ta malá Zuzka cítí?“
„No, trapně. Nepřijatě.“
Zpracováváme postupně skrze poklepávání a specifickou slovní formulaci tuto zkušenost. Pak vracím klientku do vzpomínky a ptám se jí: „Představte si, že se v té situaci nacházíte znovu. Je tam ta malá Zuzka, nafukuje se k pláči a od tety se jí dostane výsměchu. Nyní ale cokoliv můžete říct nebo udělat jinak. Cokoliv můžete změnit. Co by to bylo?“
„Nic mě nenapadá.“
„Dobře. Pošlete tam malé Zuzce svou dospělou verzi. Své současné já. Co byste Zuzance řekla nebo udělala?“
„Objala bych ji a řekla: Klidně plač.“
Klientka nechává malou Zuzanku plakat tak dlouho, jak sama potřebuje. Dává ji najevo, že plakat je naprosto v pořádku, že je to bezpečné. Holčička zažívá, že i když pláče, je naprosto a bez podmínek přijatá.
A klientka při této vizualizaci pláče taky. Vnitřní stavidla konečně povolila.
„Jak se tam malá Zuzanka cítí teď?“
„Dobře.“
„Je ještě něco, co by potřebovala?“
„Aby jí objala i teta.“
„Tak jí to prosím dopřejte.“
Tvář Zuzky nadále omývá úlevný pláč.
Nechávám doznít pocity a pak se ptám klientky, jak se cítí.
„Dobře. Vlastně už jsem se dlouho tak dobře necítila.“
Nyní ukáže čas, nakolik je vnitřní blok povolen a kolik dalších střípků v mozaice bude třeba dohledat. Kolik dalších zkušeností, které nás utvářely, dalších klíčových situací, kdy nám chyběla možnost projevit celé své já a být přitom plně přijata.
Potlačovat, zlehčovat nebo dokonce zesměšňovat emoce dítěte nikdy nevede k něčemu dobrému. Dítě potřebuje ke zdravému emočnímu vývoji přítomnost klidného dospělého, který jeho emoce pojmenuje a projeví pochopení. Pouze tak se může postupně naučit emoce chápat a regulovat.